close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Legendy o Flamelovi

13. dubna 2011 v 13:22 | Magus69 |  Nicolas Flamel
Během jeho poklidného života se mu jedné noci ve snu zjevil anděl a ukázal mu knihu s podivnými hieroglyfy na každé sedmé stránce. "Flamele," řekl mu anděl, "dobře si tuto knihu prohlédni; ničemu z ní neporozumíš, vůbec ničemu, ty ani mnozí další, ale nadejde den, kdy tam uvidíš, co nikdo jiný." Když Flamel vztáhl po knize ruku, anděl zmizel ve zlatém oblaku.

O mnoho let později se mu dostala do rukou velmi veliká zlacená kniha s podivnými znaky, vyrytými do listů z tenké kůry. Obálka byla z umně opracované mědi, s podivnými literami a číslicemi. Flamel v ní rozpoznal knihu, kterou kdysi spatřil v onom podivném snu. Na prvních stránkách se v ní zlatým písmem pravilo, že ji sepsal "Žid Abraham, kněz, levita, astrolog a filosof pro národ židovský, jenž byl z Božího dopuštění rozprášen mezi Galy, pozdrav".

Flamel podivnou knihu okamžitě koupil za dva floriny. Měla jednadvacet stran. Na každé sedmé straně byly jen obrazce. Texty byly pro Flamela nesrozumitelné, neboť nebyly psány latinkou. Flamel soudil, že autor knihy odhalil Židům umění trasmutace kovů, aby byli s to platit daně Římanům. Dohadoval se rovněž, že kniha podává návod na Velké dílo. Po 21 letech marných pokusů si náhle uvědomil, že nejvhodnějším vykladačem této knihy by byl Žid. A jak najít vhodnějšího než tím, že se připojí ke zbožným poutníkům, kteří se každoročně vydávají do kostela Saint-Jacques-la-Boucherie na cestu do Compostely ve Španělsku.

Na cestu se vydal roku 1378. Po vykonání pobožnosti v chrámu svatého Jakuba v Compostelle navštívil se svou pečlivě opatrovanou knihou celou řadu tamních synagog, ale bezvýsledně. Avšak jeho štěstí (nebo osud) se obrátilo na zpáteční cestě. V Leónu se seznámil s boloňským obchodníkem, který ho poslal za svým přítelem zvaným Maitre Cynches, židovským konvertitou. Ten v knize rozpoznal dávno postrádaný spis Eš mezaref rabi Abrahama, text, který kabalisté pokládali za navždy ztracený. Oba noví přátelé odcestovali do Paříže, aby tam originální dokument rozluštili. Na této cestě však mistr zemřel.

Flamelovi tedy trvalo další tři roky, než se mu podařilo dovést své experimenty ke zdárnému konci. Když pak došlo na předposlední stadium se substancí ve skleněné nádobce v peci, s tlukoucím srdcem a zatajeným dechem pozoroval měnící se barvy. Objevovaly se ve správném pořadí jak to bylo popsáno ve spisu: od šedé k černé, od černé k bílé. Bílá se zjevila jako kulatá zář okolo okraje černé atd. a pak všechno zbělelo. Dosáhl stadia bílého elixíru. S pomocí své ženy Perenelly zaznamenal, že okolo poledního v pondělí 17.1.1383 dosáhli transmutace přidáním bílé substance do půl libry roztaveného olova a tyglíku. Výsledným produktem bylo ryzí stříbro, čistší než stříbro z dolů.

Po tomto úspěchu vrátil Flamel zbytek bílého elixíru zpět do nádoby a pokračoval v zahřívání. Znovu se jedna po druhé objevovaly správné barvy a 25.4 dovršil své dílo a pomocí rudého kamene proměnil rtuť ve stejné množství ryzího zlata. Se získaným zlatem se stal Flamel nejbohatším mužem v Paříži, avšak jeho pohádkové bohatství zůstalo velkým tajemstvím.

Ve své poslední vůli Flamel odkázal peníze na založení čtrnácti špitálů, výstavbu tří kaplí a obdarování sedmi kostelů. Odkud tohle nesmírné bohatství pocházelo? Tvrdívalo se, že z alchymického zlata. Tvrdí se, že Perennelle zemřela roku 1397 nebo 1404 a byla pohřbena na Hřbitově neviňátek. Flamel žil do roku 1418. Jistý Paul Lucas však ve svém díle Voyage au Levant píše, že se s manželi Flamelovými setkal v roce 1705 a později v roce 1761 se účastnili představení v pařížské Opeře.
 

O Flamelovi

13. dubna 2011 v 13:21 | Magus69 |  Nicolas Flamel
Nicolas Flamel (1330 Paříž - 1417/18) byl písař, notář, obchodník s rukopisy a alchymista.

Svou kariéru zahájil jako veřejný písař a notář v Paříži nejprve v blízkosti Hřbitova neviňátek a později naproti kostelu Saint-Jacques-la-Boucherie, v ulici, které se pak začalo říkat Rue des Ecrivains. Otevřel si dílnu poblíž domu zvaného A la Signe de la Fleur de Lys, kde kopíroval rukopisy a knihy.

Gothika

22. února 2011 v 13:42 | Magus69 |  Gothika
GOTIKA (1150 - 1500)
Pojem "gotický" vznikl v renesanci jako hanlivé označení pro výtvory barbarů. Teprve romantismus začal oceňovat gotickou kulturu a umění jako projev ryzí duchovnosti, i když návrat ke gotice, jako dekorativnímu systému se projevil již v barokní architektuře (barokní gotika).
Gotické malířství zaujímá přibližně 13. a 14. století, nastupuje o něco později než architektura a v různých zemích v různé době. Ve střední Evropě například dlouho přežívá románský sloh a s prvními projevy gotiky se v českém malířství setkáváme až na počátku 14. století.

GOTHIC STYLE (2003)
Co je to "gothic style" ve 21.století, kdy mžouráme do plochých monitorů, nosíme po kapsách přehrávače MP3 a každé osmileté dítě má vlastní mobilní telefon? Je gotika skutečná a nebo jde pouze o životní styl menšiny intelektuálů? Nebo lidí, kteří na sebe chtějí upoutat pozornost a tak se oblékají do extravagantních modelů. Dívky nosí děravé punčochy na podvazcích, vysoké těžké boty, stříbrné spony v pracně vymodelovaném účesu. Pas mají uvězněný v krajkovém korzetu a po jemných ručkách si nechávají plazit černé silonové rukavičky. Je to jen výkřik ze tmy a nebo něco víc? Co znamená a prezentuje "gothic styl"? Kdo jsou gotici?
Toto je asi nejtěžší otázka, pro nejednoho člověka a to dokonce i pro samotné gotiky. Kolikrát jsem spatřil na internetové diskusi hlouček vyznavačů "gothic stylu", jak se snaží najít definici gotiky a gotického stylu.
Někdo si myslí, že "gothic style" je postavený především na určitém způsobu vnímání okolního světa. Zástupci "gothic style" se považují za něco, co nezapadá do dnešní doby. Je to revolta vkusu? Je to revolta hlubšího vnímání světa? Je to duševní poloha? Je to odloučení od normálu? Co je to normál? Stejně složitá otázka, jako "Co je to gothic?".

HISTORIE "GOTHIC STYLE"
Moderní "gothic style" vznikl na začátku 80.let jako část punkové subkultury (která byla sama o sobě odmítnutím většiny společenských hodnot). Pojem "gothic" poprvé použil manažér skupiny Joy Division - Anthony H.Wilson. Další podporou pro "gothic style" byli filmy a hudba. Například film "Vrána" pomohl hodně prosadit tento temný a depresivní životní styl. Časem vzniklo velké množství dalších zajímavých gotických filmů a množství gotických kapel, např.(CRADLE OF FILTH, MORTIIS, MY DYING BRIDE, THEATRE OF TRAGEDY………..) Od 80.let se "gothic style" příliš nezměnil, přibylo pár hudebních těles a obohatila se i móda. Přibylo více latexu a obojků na krku. "Gothic style" je často svázán s fetišismem, guma, latex, velmi odvážné a erotické oblečení. Potlačení pohlavnosti, (muži v sukních, korzetech a s nalakovanými nehty - ženy v těsných kožených kalhotech a ověšené řetězy. V každém městě se snad dnes najde skupinka gotiků.
"Gothic is live!"

"Co je to gothic?"
Gothic ve své zjednodušené formě je subkultura. Skupina lidí, kteří se cítí dobře ve společnosti podobně orientovaných lidí. Neexistuje však žádná specifická věc, která definuje čím se člověk stává gotikem. Snad jen oblibou "mnohdy závislostí" na černém "temném" oblečení. Lidé v gotické scéně mají odlišné názory na hudbu, jsou různého náboženství, mají rozličná zaměstnání, zájmy a módní vkus. Ale přesto je cosi spojuje. Někteří jsou melancholičtí, citliví a křehcí. Jiní mohou být arogantní, přímočaří a tvrdí ve svých názorech a přesvědčení. Avšak čemu vlastně věří a co vyznávají? Někteří lpí na své temné image, jiní se prostě jen dobře baví.

"Proč jsou lidé gothic?"
Většina gotiků se stává gotiky, protože se cítí být "nebo skutečně jsou" odlišní od ostatních. Chtějí žít podle svého vlastního rozhodnutí a mnohdy se nemohou zařadit do "normální" společnosti. Gotici mají svobodnou mysl a neakceptují morální pravidla "stádní" společnosti. Gotici však rádi naslouchají ostatním a potom si vytvářejí vlastní názor. Gotici se také především, proto, že nejsou právě nejsnadněji přijímáni okolím, pro svůj styl oblékání a projevu, rádi shlukují do skupin - "gothic párty". Tato síla, vyplývající ze shromažďování podobně smýšlejících osobností, má dobrý efekt pro obě strany, pro individualitu gotiků i okolní společnost. Mezi gotiky panuje velice přátelská atmosféra, protože jsou jeden druhému oporou a necítí se vedle podobně zaměřených jedinců, tolik odsunutí od společnosti. Utvářejí si tak vlastní menšinovou společnost gotiků.

"Gothic pověry?"
V současnosti existuje mnoho podob "gothic style" a mnoho pověr gotikům přisuzovaným. Vypadá to tak, že každý gotik si vysvětluje pojem "gothic" podle svého a společnost si vysvětluje "gothic styl", také podle svého. Kolik gotiků tolik definicí "gothic style". Kolik lidí tolik názorů. Někdo tvrdí, že se gotici podobají svým stylem oblékání. Jiní tvrdí, že "gothic style" drží pohromadě hudební styl, který gotici poslouchají. Jeden tvrdí, že gotici jsou satanisté, druhý, že jde jen o exhibicionisty a pozéry. Avšak všechny tyhle pověry jsou naprosto neplatné. Jeden gotik se Vám může utlouct po hudební skupině 13.století a druhý se jde při produkci této hudby raději vyzvracet.

"Jaký druh lidí je nejčastěji v "gothic style"?
Není žádné spojitosti ani podobnosti v tom, kdo se stane gotikem. V "gothic style" najdete vysokoškoláky, doktory a právníky, techniky a montéry, podnikatele i prodavače, číšníky i elektrotechniky. Také věk nehraje v "gothic style" žádnou roli. Potkal jsem mladé gotiky jenž ráno vstávají do školy i dospělé ženy a muže, kteří postávají ve svých černých róbách u baru se sklenkou vína v ruce a naslouchají temnému soundu na "
gothic party".

Zdroj:www.lenger.estranky.cz
 


Fakta a Hypotézy

18. prosince 2010 v 15:10 | Magus 69 |  Vampirismus
První hypotéza praví, že to, co vystupuje z hrobu, není fyzické tělo upíra, ale tělo astrální. Tento pojem je možná někomu neznámý, a tak ho trochu osvětlím. Dle určitých teorií člověk sestává nejen z fyzického těla a duše, ale existuje i jakýsi prostředník mezi nimi, a tím je právě astrální tělo. Astrální tělo je přesným, ale nehmotným obrazem těla fyzického. Z fyzického těla má tedy podobu, ale konzistencí je nehmotné, jako duše. Za života člověka prostupuje jeho hmotné tělo a je s ním těsně spojeno. Občas - i když velmi zřídka - dochází k případům, že astrální tělo z hmotného těla vystoupí a volně putuje po libovolných místech. S hmotným tělem, které upadne do stavu jakési strnulosti a v bezvědomí zůstává na jednom místě, je však stále spojeno jakousi tenkou nití, která znamená život. Astrální tělo obsahuje lidské vášně, ale hlavně životní energii, jakousi nervovou sílu, která hmotné tělo oživuje a je mu předávána prostřednictvím krve. Po smrti se astrální tělo i s duší odpojuje od mrtvoly a může ještě po určitou dobu přetrvávat samostatně, i když se už hmotné tělo zcela rozložilo. Čím více člověk za svého života podléhal pudům a vášním, tím pomaleji se astrální tělo rozkládá, přetrvává v astrálu a zadržuje tam i duši na její cestě do světa vyššího. Chce-li si čaroděj nebo mág, ovládající okultní praktiky, zachovat i po smrti svou kompletní osobnost, musí udržet astrální tělo ve spojení s tělem fyzickým (třeba i na dálku), čímž zamezí rozkladu fyzického těla. Takto nějak by se tedy dalo definovat astrální tělo. Teorie, která zastává myšlenku astrální konzistence těla upíra, tedy říká, že upír dokázal zamezit rozkladu pohřbeného fyzického těla, a proto mohlo jeho astrální tělo vystupovat z hrobu a bloudit po okolí. Jeho fyzické tělo fakticky nežilo, pouze vegetovalo. V rakvi neležel člověk s tlukoucím srdcem a teplou krví, nýbrž jakýsi zoofyt, ve kterém bezvědomě kolovala krev jako chladná rostlinná šťáva pomalu stoupající vénami k srdci a pak opět zvolna klesající. Arterie upíra se prý podobají cévám rostlin, vedoucím ke kořenům. Nasávají vlhkost z prostředí hrobu a nasycují jí tělo, které pak vyměšuje různé sekrety. Otylost upírů se podobá bujnému vzrůstu rostlin náhodou vyrostlých v hlubinách dolů, které jsou vybledlé, ale přitom široké, tučné a dužnaté. De fakto astrální tělo přebírá dřívější úkol fyzického těla - živit se za účelem zachování života. V souvislosti s touto teorií se nabízí otázka, co vlastně takový upír lidem vysával - krev či pouze energii? Vzhledem k tomu, že astrální tělo je nehmotné, tak odpověď musí znít, že energii.

V moderní psychotronice se běžně hovoří o jevu zvaném energetické upírství. Každý člověk má svou životní energii, která mu dodává síly. Každý má také schopnost dodávat či odnímat energii jiným. Většinou se tak děje nevědomky, a tak se stává, že někteří lidé mimovolně svou energii rozdávají a jiní ji zase "kradou". Tito lidé si pak zaslouží označení "energetičtí upíři". Takovíto lidé odnímají energii druhým a přivlastňují si ji. Osobám, které jsou těmito energetickými upíry trvale vampyrizovány, pak vlastně nezbyde nic jiného, než se také stát upíry, aby si mohli chybějící a k životu potřebnou energii doplnit. Zde se tedy dění naprosto shoduje s lidovou pověstí - kdo je vysáván upírem, za čas se jím sám stane. Faktem je, že někteří lidé naopak ovládli schopnost dodávat energii druhým a stali se z nich tak lidoví léčitelé.
Vraťme se ale k upírství jako takovému. Hypotéza o astrálních upírech má dvě větve: jedna hovoří o čistě energetickém upírství, které páchá astrální tělo, které je viditelné jen ve výjimečných případech. Někteří zastánci této teorie však nevylučují, že upíři možná dokáží své astrální tělo zhmotnit, a pak by bylo docela možné, že lidem sají doopravdy krev. To je tedy druhá "větev" teorie o astrálních upírech. Materializace je v okultismu pojem celkem běžný. Byly popsány případy, kdy se na seancích, na kterých působila obzvláště silná média, začala před zraky zúčastněných vytvářet lidská postava, která byla někdy i zcela hmatatelná. Známý anglický fyzik prof.Wiliams Crokesse rozhodl jev materializace zkoumat a došel k velice zajímavým závěrům. Tři roky prováděl pokusy s patnáctiletou dívkou Florencií Cookovou, která měla silné mediální schopnosti. Při pokusech vždy upadla do hlubokého transu a vedle ní se zhmotnila zdánlivě zcela živá a skutečná postava. Florencie musela být při pokusech chráněna před světlem, protože - jak Crookes zjistil - denní světlo působilo na materializovanou postavu rozkladně. Pokusy proto zpočátku prováděl při světle petrolejové lampy, která na materializaci působila nejméně rušivě, později však zjistil, že nejdokonalejší je světlo fosforeskující. Sestrojil si tedy speciální fosforovou lampu, při které mohl velice dobře materializační jevy pozorovat. Crookesův spolupracovník, elektrotechnik ing.Varley, se jednou dotkl ruky zmaterializované postavy, a shledal ji velice chladnou a vlhkou narozdíl od teplé a suché ruky média. Po ukončení materializace si postava stoupla ke zdi, rozpažila ruce a v této poloze se rozplynula jako pára. Někdy však byla dematerializace náhlá a postava zmizela okamžitě. To bylo obyčejně tenkrát, kdy médiu hrozilo nebezpečí náhlého probuzení z hlubokého transu. Všechno nasvědčovalo tomu, že postava čerpá energii pro svou materializaci z těla média. Pokud nestačila, čerpala ji z těl ostatních přítomných, aniž by o tom věděli. Svědčila o tom jistá oslabenost a únava, která se po ukončení seance některých účastníků zmocnila. Energie pro materializaci se dá ale také získat z dýmu určitých kuřidel nebo z krve.

Takže tedy podle názoru některých spiritistů není upír, vycházející z hrobu a sající krev, nic jiného, než zhmotnělé astrální tělo zemřelého. Je v tak úzkém spojení s mrtvolou, že ji může postupným odhmotněním a opětovným zhmotněním dodávat krev, aby ji uchovalo před hnilobou. V hrobech upírů bývají malé otvory podobné myším děrám, kterými by astrální tělo v podobě ektoplazmy mohlo z hrobu unikat, aby se vně hrobu materializovalo, čímž by získalo lidskou podobu. Pokud by se upír zhmotnil jen částečně, vysvětlovalo by to, jaktože pro něj nejsou překážkou zavřené dveře, proč nevrhá stín ani se neodráží v zrcadle. Hypotéza operující s materializací dokonce vysvětluje i další aspekt legend o upírech - totiž to, že upír vychází z hrobu jen v noci, protože denní světlo by ho zahubilo. Jak bylo výše řečeno, denní světlo má na materializované tělo rozkladný vliv.

Původ vampyrismu

18. prosince 2010 v 14:45 | Magus 69 |  Vampirismus

Popravdě - vampyrismus je bez hranic, je původu astrálního - tedy nehmotného. Vznikl již při tvoření a dříve či později se projevil v každé významnější kultuře na Zemi.
Tvrdí se, že Vampyrismus povstal v dobách velkého Egypta (asi 30 000 let př.Kr.), mocí egyptských černých mágů nebo je jeho původ připisován do asijských stepí a přiřazován ke kočovným kmenům, zatímco jeho vládnoucí dynastie pak na Balaton a do území tajemné Transylvánie. Vampyrismus tu, ale byl již mnohem a mnohem dříve. Všechny tyto zmíněné původy jsou již jen viditelné a zaznamenané kořeny doposud rozrůstajícího kmene.
Jeho počátek se ztrácí kdesi ve vzdálené záři pohanských ohňů a prvotních magických rituálů. Přesně tam se začalo vytvářet jedno z nejstarších náboženství na Zemi, před 27 000 let (toto náboženství se nazývá v dnešním světě "WICCA"). Ve vzývání božstev temných i nebeských. V uctívání života a volání smrti. Z té záře uctívání, volání a víry povstal ten, který nepatří temnotě ani nebi, který obývá obě říše, jak hmotnou tak i astrální.
Tak zrodil se Nosferatu, mocný vládce, poutník mezi světlem a tmou, životem a smrtí. Pradávný nadřazenec nad oběma světy. Genius vampyrismu, upírský velekněz. On je nadřazenec nad vším. Vrací k životu vše to, co se v kapkách krve ztrácí z tohoto světa, z lidských osudů, přání a životů. Propůjčí tak poznání magie, ale je nucen respektovat i velikost Boží.
Vampíři, též upíři, jsou dle různých zdrojů pekelné stvůry s nadlidskou silou, hbitostí a inteligencí postižené nesmrtí. Vesměs mají bledé tváře i celou pokožku, jen rty bývají krvavě rudé, pravděpodobně díky způsobu obživy - upír se totiž živí krví smrtelníků. Charakteristickým znakem těchto stvůr pak bývají nepřirozeně dlouhé špičáky, jimiž se upír zakousává do oběti s úmyslem sát krev.
Tito zplozenci pekel mají schopnost rozšiřovat své řady právě touto odpornou metodou, tedy sáním krve. Podle známého lékaře Cornella Pery z Trinsicu, který se v minulém století zabýval studiem vampírů, sliny upíra přenášejí nemoc, kterou pojmenoval Vampyrism.
Cornell Pery nám ve svém díle podrobně osvětlil, jak Vampyrism působí. Nejprve se slinami infikuje otevřená rána, podle Peryho k tomu dochází jen při sání krve, ale novější zprávy hovoří, že někdy stačí pouhé kousnutí upírem k přenesení nemoci. Infikovaný se pak, pokud setkání s vampírem vůbec přežije, začíná sám měnit ve vampíra. Postižený postupně zapomíná na svou lidskost, sluneční svit se mu stává nesnesitelným a po několika málo dnech jej i začíná zraňovat, straní se jej proto a přivyká zcela nočnímu životu, přes den spí. Postupem času zapomíná zcela na své lidství, začíná se živit krví a stává se lidem nebezpečný, mohutní jeho svalová hmota.
Je tedy nezbytné postiženému podati léku zvaného "Vampyre defoliant", jehož objevem Cornell Pery završil své životní dílo. Bohužel tento lék není snadné vyrobit a to z důvodu vzácnosti některých přísad. Nicméně recept je znám a mistři léčitelé vědí, jak lék destilovat. 

Historie vampirismu

18. prosince 2010 v 14:44 | Magus 69 |  Vampirismus
Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech, lidi děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen ne oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: "Velice jste mi tím uškodili", a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.

Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.

Kolem r.1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytíř Vlad III., který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky. Rytíř nosil na svém štítu a na korouhvi symbol zlatého draka, což byla pocta, kterou mu udělil římský císař podle starobylého zvyku, zavedeného již císařem Konstantinem. Drak se latinsky řekne "dracon", ale valašští horalé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépe jejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada III. nazývat. Vlad Drakul byl zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jako rukojmí za svou poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu. Mladý Vlad strávil mnoho let pod tureckým "dohledem" a často se setkával s ukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený dřevěný kůl atd., jimiž Turci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné, že právě tyto zážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se mu totiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzal moc po svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se mu začalo říkat "Drakula", tedy drakův syn.
O Drakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení jeho osoby se však rozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat, další tvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, že byl neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojených sedláků mohutné turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojích zvítězil a získal tak nezávislost Rumunska. Ve své zemi nastolil právo a pořádek, avšak poněkud drsným způsobem - za sebemenší přestupek byl trest smrti - nabodení na dřevěný kůl, což Drakula odkoukal v tureckém zajetí a později za své vlády hojně praktikoval. Za své vlády nechal popravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000 svých poddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), všechny tímto krutým způsobem. Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavit zemi chudoby a definitivně vyřešit otázku příživnictví a žebroty. Učinil to způsobem vskutku originálním: sezval žebráky z celé své země k hostině do domu, který dal hned po předkrmu uzavřít a pak zapálit i s hosty. Zdá se, že Drakula byl skutečně sadistický psychopat. Pro svou zálibu napichovat lidi na kůl si vysloužil přezdívku "Tepes" čili Napichovač, pod kterou je znám i v současnosti. Ačkoli tedy skutečný Drakula byl bytost krvelačná, s upírstvím zřejmě neměl nic společného. Přesto se po jeho smrti rozšířily legendy, že z Drakuly se stal upír. Historikové tvrdili, že Drakula je pohřben v hrobce v klášteře na ostrově Snagov uprostřed stejnojmenného jezera, čtyřicet kilometrů od Bukurešti. Oficiální otevření hrobky v roce 1931 však přililo olej do ohýnka lidových legend - hrobka byla totiž prázdná. Našly se v ní jen zvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Otázka, kde se tedy nalézají ostatky Drakuly, je dodnes nezodpovězena. Rumunští historici jsou však stále přesvědčeni, že ve snagovském klášteře - podle jedné teorie je totiž Drakula skutečně v hrobě před oltářem, jenže hlouběji, než se kopalo při průzkumu v roce 1931. Horní hrob se zvířecími kostmi měl prý jen odvrátit pozornost a odradit vykradače hrobů od toho skutečného, který je pod ním. Tento způsob utajení hrobek užívali i staří Egypťané. Další možnost je, že Drakulovi patří ostatky, které byly nalezeny v nepoznamenaném hrobě poblíž dveří kaple. Kromě lidských kostí tam totiž byly nalezeny i útržky červené hedvábné látky a šperky s Drakulovým znakem. Tyto nálezy byly dopraveny do bukurešťského Historického muzea, odkud však záhadným způsobem zmizely. Dodnes nebylo vysvětleno, kam se vše podělo.

Co to je vampirismus ?

18. prosince 2010 v 14:25 | Magus 69 |  Vampirismus
Vampirismus je fenomén, se kterým se lidstvo potýká již od nepaměti. V západní i východní okultistické literaruře existují zmínky, nikterak vzácné, o výskytu upírů, tj. "mrtvých, kteří sají krev živým". Tyto historky byly několikrát shrnuty (K. von Scherz: Magia posthumna, Olomouc 1706; A. Calmet: Gelehrte Verhandlung von denen sogenannten Vampire oder zurückkommenden Verstorbenen, Augsburg 1751; P. Štěpán: Kniha Nosferatu-vampírská bible, Jihlava 1998 (II. vydání-2003) a další. V období expresionismu vzniká rozsáhlá balerie.

Upír, či vampír, je nejčastěji popisován jako bytost bledé tváře a zapadlých očí, s vyčnívajícími špičáky a dlouhými nehty, vylézající v noci z hrobu a hledající svou oběť, jíž by se zakousl do hrdla a vysál z ní krev, kterou si udržuje svou záhrobní existenci. Dle různých pověstí a bájí je upír schopen na sebe brát zvířecí podobu a to nejčastěji podobu vlka a netopýra. Z těchto důvodů si lidé často pletou lykantropii (vlkodlactví) a vampirismus. Ve skutečnosti se jedná o dvě různé existence.

Pověsti o upírech jsou nejčastěji situovány do Transylvanie (Rumunsko), Maďarska, Moravy a Čech.

Vampirismus se rozděluje do tří základních skupin. První je již zmíněný, a asi nejznámější, fyzický vampirismus, dále pak psychický vampirismus a tou třetí je forma astrálního vampirismusmu.

Asi nejznámějším upírem všech dob byl kníže Vlad IV - Draconarius (1431-1476(?)), vládce Valašska a Transylvanie. Další velice známou postavou byl proslulý Bela Lugosi (1882-1956) jenž ztvárnil roli upíra ve filmu Dracula (1931). Lugosimu role Draculy velice přimkla k srdci. Jak moc, o tom jsou stále dohady. Nicméně počátkem osmdesátých let dvacátého století byl hrob Bely Lugosiho znovu otevřen a zalit betonem. Rakev nebyla vyzvednuta, ani otevřena. Vše proběhlo za asistence úředních orgánů a policie.

Dnešní moderní materialistický člověk pokládá vampirismus za báje a pověsti. Ale v tom je JEJICH síla!

Čerpáno ze stránky http://bluewolf.mysteria.cz/vitejte.htm.

Jak vyvolat Lucidní snění?

7. září 2010 v 21:22 | Magus69 |  Lucidní snění
Způsoby jsou dva :

První způsob
Příkladem jednoho typu metody může být následující postup. Po každém umytí rukou (či jiné časté činnosti) daná osoba zkoumá nějakou chvíli své dlaně a pozoruje, zda náhodou nedojde k efektu "tání či mlžení rukou". Obvykle se tento fenomén přirovnává k jakémusi rozplývání se obrysů rukou a je zcela specifický pro všechny druhy astrálních projekcí a pro lucidní sny. Po jeho objevení člověk snadno zjistí, že se jedná o lucidní sen. Tento bod je naprosto klíčový, jelikož představuje "bránu" do světa lucidního snění. Jde o tzv. Test reality (viz článek Jak rozeznat sen a realitu?).
V naprosté většině lucidních snů totiž koncentrace není zrovna nejlepší a rozpoznání zmíněného jevu tedy není často jednoduché.
Z výše uvedených informací jste již možná sami poznali, o co při praktikování podobných metod vlastně jde. Jejich podstatou je najít si individuální vhodnou akci, kterou lze snadno začlenit do vlastních snů. Pro tyto účely je vhodné zvolit nějakou opravdu běžnou činnost, kterou v normálním životě často provádíte. Může to být zmíněné mytí rukou nebo třeba každý pohled do zrcadla, každé otevření hlavních dveří od domu, chůze po ulici kolem specifického objektu, jízda výtahem, obouvání bot a mnoho dalších situací. Zkrátka cokoliv, co vám připadne vhodné. Možností je opravdu nespočet, stačí jen chvíli přemýšlet.

Druhý způsob
Oproti předchozímu postupu, účelem této metody je všímat si ve svých snech jakýchkoliv věcí, které v normálním životě rozhodně nejsou běžné. Spadají sem jak všechny absolutně nemožné situace jako například volné létání vzduchem, tak situace, které jsou ve vztahu k životu dané osoby velmi nepravděpodobné. Příkladem může být cestování neobvyklými dopravními prostředky jako jsou balóny, nejrůznější typy letadel, raketoplány či ponorky nebo jakýkoliv děj odehrávající se na neobvyklých místech - pod vodou, v kosmu či v exotických krajinách. Rozpoznání takovýchto prvků ve snech vede opět k provedení testu reality.
¨
Zdroj: http://zivotni-energie.cz/

Možnosti vzniku/rozeznání Lucidních snů

7. září 2010 v 21:17 | Magus69 |  Lucidní snění

Lucidní sen je odhalen specifickou technikou během běžného snění v REM fázi spánku. Toto je pravděpodobně nejjednodušší varianta, která je VELICE snadno naučitelná a které se budu věnovat podrobněji - viz test reality (níže).

Lucidní sen je rozeznán krátce po ztrátě vědomí během astrální projekce.

Astrální projekce sklouzne do stavu snění, které může být posléze rozpoznáno jako lucidní.

Lucidní sen vznikne spontánně a je zaznamenán zcela náhodně.

Lucidní sen je produktem mentálních technik "práce s energií", které frekvenci výskytu těchto stavů zvyšují.

Prvky lucidního snění jsou náhodně včleněny do běžných snů následkem intenzivního studia OOBE v reálném životě, přičemž jsou během snění rozpoznány a dají tak vzniku skutečnému lucidnímu snu.

Lucidní sny jsou následkem speciálních technik praktikovaných v bdělém stavu. Tyto techniky jsou v současné době předmětem intenzivního výzkumu a experimentování, některé z nich jsou dokonce pokládány za velice efektivní.

Existují i mnohé další možnosti.

Co je Lucidní snění

7. září 2010 v 21:10 | Magus69 |  Lucidní snění
Lucidní snění = Lucid Dreams
Lucidní snění nastává, když si ve snu uvědomíte, že se jedná o sen. V ten moment můžete sen řídit podle svého. Stačí myšlenka, že stojíte na poušti, a rázem tam budete. Takto můžete sen ovládat.

Kam dál